Miloslav Reiterman

Kameraman a videomaker Miloslav Reiterman natáčí sportovní akce po celém světě.

1.⁠ ⁠Jaká je tvoje cesta s Pražskou 50?

Nedávno zjistil, že jsem si ji střihnul v dávných dobách i na druhé straně hřiště. Tehdy někde na 26. místě na vypůjčeném přetěžkém enduru značky Fuji. Se silničními pedály a tretrami. Jinak mám dojem, že nadcházející Pražská 50 bude mou třetí nebo čtvrtou. A jak jsem se k závodu dostal? Tak jako vždycky ke všemu, přes lidi. Což je na jednu stranu velice pohodlné, ale na straně druhé zavazující.  

2.⁠ ⁠Jaký moment z Pražské 50 ti nejvíc utkvěl v paměti?

Nemohu komentovat zážitek z loňského ročníku, ale minimálně tři z čtenářů, budou vědět 😀

3.⁠ ⁠Proč se na Pražskou 50 rád/a vracíš? Co tě na ní baví?

Bylo by pokrytecké, kdybych neřekl, že je to primárně zakázka. Nicméně Pražská 50 je pro mě atraktivní primárně v tom, že nabízí jednak širokou paletu závodníků všech věků a výkonností, ale zejména tady mi, nevím proč, přijdou brigádníci a dobrovolníci nějak více zapojení a aktivní. Jednou jsem někomu řekl, že největší poctou závodu v mých očích je, když fotograf/videomaker zapomene na závodníky a nechá se unést dokumentováním fanoušků, okolí závodu nebo právě lidí, bez nichž by závod nebyl. Protože to je nakonec to jediné, čím se závod může odlišit. 

4.⁠ ⁠Bez čeho by sis Pražskou 50 nedokázal/a představit?

Dnes je i mezi závody tak velká konkurence, že dodnes přežily jen ty nejlepší. Tratěmi, zabezpečením, servisem. Pražská 50 je v mých očích především autentická. Atmosférou a prostorem pro každého jednoho závodníka. Dodá špičkový servis a přitom si na nic nehraje. Bez ohledu na to, jestli jednou budu trénovat a pojedu na čas nebo se budu chtít jen pobavit, tak právě start v Dejvicích bude jednou (opět) mým favoritem. 

5.⁠ ⁠Který moment závodu podle tebe nesmí chybět v žádném videu z Pražské 50?

Možná se to líbí jenom mě, ale přijde mi, že ke kulise tohoto závodu patří letadla. Startující nebo přistávající. Dostat je ale do smysluplného záběru s cyklisty není úplně snadný. Vtipné ale je, že doménou fotografky Markéty Navrátilové jsou zase koně kolem tratí. Nezřídka pak na sebe nevědomky narazíme ve škarpách kousek od sebe, kdy každý míří někam jinam a tajně touží po svém top záběru daného ročníku. (Já ho doposud nemám.)

6.⁠ ⁠Co je na natáčení cyklistického závodu nejtěžší?

Vše se hrozně hýbe. A to rychle. To je normální. Ale specifikem Pražské 50 je, že pohybovat se mezi vytipovanými místy není možné po tratích, ale je třeba využívat okolní komunikace. Navíc si trať prakticky nelze zkrátit a je třeba absolvovat se závodníky celý okruh. Zpravidla tak najezdíme 120-130 kilometrů. Najít místo, vybalit věci, kamery, objektivy, dron, baterky, natočit, posbírat a přesouvat se dál. Skoro bych řekl, že nejtěžší je vrátit se se stejným množstvím techniky.